Spolužáci na střední škole Mara a Washa na jaře roku 2005 se rozhodnou, založit si rockovou kapelu. Název The Creeps vznikl pouhou náhodou, při práci s dokumentovým editorem, který obsahoval písmo se jmenovkou Creep. V létě 2005 se ke kapele přidal klávesák Honza, kterého znal Mara ze základní školy. Ačkoliv byla cesta tohoto novorozence těžká a úmorná. Po pár měsících, mnoha zkouškách a několika změn v obsazení členů kapely se něco stalo…
Stalo se to začátkem roku 2006, kdy se přidal poslední člen The Creeps, Skála. Jelikož měla kapela velké ambice, mnoho materiálu a obrovskou touhu po své první desce, po několika zkouškách a koncertech se kapela vrhla do nahrávání alba Destiny. Album Destiny, které se dočkalo velice pozitivní kritiky, vydala kapela vlastním nákladem. V roce 2007 kapela absolvuje velký počet koncertů, nejen po rodném Brně, ale i po celé republice. Samozřejmostí jsou i letní festivaly jako RockTalent Dobromilice, kde vystoupila také kapela Hazydecay a festival Make a connection v Jičíně, kde vystoupily Support Lesbiens, Sunshine a Khoiba. Na podzim 2007 dostává kapela nabídku umístit svoje písně v americkém rádiu Break Thru, v rockovém pořadu. DJ rádia si vybral písně Fight to be the best a Everlasting Darkness. Poté kontaktuje The Creeps anglická básnířka se zájmem o složení hudby na jednu z jejích básní o Freddiem Mercury, která má být součástí celosvětového kompilačního disku Freddie Mercury Tribute. A tak se po roce s novým materiálem, novým zvukem kapely a celkovou vyhranností pouští kapela do nahrávání druhého počinu s názvem Forgotten Desire.

Článek na Panda Music

Forgotten Desire, to je název již v pořadí druhé desky této brněnské hardrockové skupiny. Skutečně v nás tato deska vyvolá jakousi ztracenou (hudební) touhu nebo jde opět jen o průměr na české rockové scéně? Leccos snad objasní následující recenze...
1. Ice Princess je melodická, svižná vypalovačka, nesoucí se ve středních hardrockových tonech s velmi chytlavým refrénem a zcela dominantním zvukem kytar. Moc pěknej otvírák na začátek alba.
2. Please Hate Me - Pohodová svižná záležitost, která však postrádá výraznější zvuk kytar, či kláves, jako celek ovšem příjemné.
3. Voodo Puppet - Krása, krása, krása, nabušená rocková skladba bez chybičky navíc s textem, který rozhodně vede k zamyšlení.
4. Slaďák I Will follow you bude jistě tím pravým pro ženskou část publika, naprosto dominantním prvkem se zde stávají klávesy s lehkým přitakáním bicích, ke konci ovšem následuje moc pěkná riffovačka, která skladbu nádherně uzavírá.
5. She´s totally down - Mohu odpřísáhnout, že jsem ústřední motiv písně již někde slyšel, nicméně tím nechci The Creeps nařknout z plagiátorství, skladba je to velice příjemná s velmi působivou souhrou kláves a kytar.
6. Lehce baladická skladba Destiny mě opravdu okouzlila, moc pěkný refrén, opředen povedenými (a hlavně zapamatovatelnými) kytarovými riffy, jednoduše řečeno skvělá písnička kypící energii.
7. Somethimes Death Is Too Substantial - Velmi pomalý klávesový nástup je posléze vystřídán nabušeným zvukem kytar, který je efektně doplněn o klávesy s moc pěkným motivem a nově i o sbor, který sem skvěle padne. Je to skvělá skladba, jak po technické, tak vokální stránce. Není divu, že se tato píseň objeví i v připravované anglické kompilaci Mercury Tribute, je to prostě nářez a jeden z absolutních vrcholů alba, jsem unešen, pánové gratuluji, rozhodně něco, k čemu se budu moc rád vracet!
8. Hey Mother - Vcelku průměrná rocková skladba (abych tak řekl vycpávka), rozhodně nic, co by člověk neslyšel, nenadchne, neurazí, co dodat.
9. Fuckin´Bitch - Já si říkal, že už to chce něco tvrdšího, skladbu s místy až punkovým nádechem, evokuje rozzlobený vokál, který dosahuje místy až velmi působivé hranice, moc pěkné!
10. Gossiped Place - V této skladbě bych rozhodně nehledal nějaké složitosti jedná se o podařenou rockovou skladbu s velmi pěkným(a hlavně chytlavým) refrénem, řekl bych jasná koncertní skladba(Stejně jako třeba Voodo Puppet)!:)
11. Devil´s Eyes - Že bych tu slyšel alespoň trošku HIM?:) Nicméně moc pěkně se to poslouchá, ti hoši mají opravdu talent na skládání chytlavých refrénu.
12. School Intolerance - Skladba je to dobrá, ale hrome vzhledem k textu bych snad čekal mnohem větší energii, taky by třeba mohl zpěvák příště trochu víc zařvat J
13.Down and Out - Akustická skladba hlavního zpěváka Marka Sedláčka s textem plným bolesti ale i naděje, jedna z věcí, které na mně působily velmi osobitě, moc pěkná věc na závěr desky.

Verdikt: Označit The Creeps jako čistě hardrockovou skupinu bych asi váhal, skladby nesoucí se ve středních pop-rockových tonech střídají energičtější hardrockové vály s velmi podařenými refrény. (některé na mě však vyloženě působí jako vycpávky a zkrácení alba min. o dvě skladby by nebylo od věci) To vše je okořeněné několika pomalejšími skladbami, které však působí vcelku neotřele, což oceňuji. Celkově to na mě působí ovšem velice kladným dojmem a mohu s klidem říct, že mě album této spíše ještě začínající rockové skupiny baví tisíckrát víc, než mnoho současných rockových skupin, které dnes hýbou hudebním trhem.

Článek na Cavern.cz

Brněnští The Creeps se mi dostali do podvědomí před dvěma roky, kdy jsem se seznámil s jejich tvorbou a to prostřednictvím debutu „Destiny“, kterým jsem byl opravdu hodně potěšen a překvapen celkovým výsledkem.Tehdy jsem je nazval slibným hard rockovým objevem. Dva ro(c)ky utekly jak voda a borci jsou zpět. Nejen, že v mezidobí vcelku hojně koncertovali( např.před Root, Debustrol. Dodem, Gate Crasher..…atd.), ale i skládali matroš na novinku, která právě letos na konci ledna spatřila světlo světa. Tak co nám kvarteto brněnských mladíků připravilo tentokráte? Jak se vypořádali s materiálem na svoje druhé album? Na otázku první odpovídám, že nám připravili třináct skladeb v slušivém hard rockovém hávu, který při podrobném poslechu dává tušit, že na sobě za ty dva roky od debutu pořádně mákli. Musím, říci, že to se týká vlastně všech slyšitelných i viditelných atributů, od lepších muzikantských výkonů, zvuku (chválím), aranží, hudby (tvrdší kytary), textů, vlastně i image (na fotkách už to nejsou mládenci odskočivší si ze školních lavic, jako minule, ale tvrdě se tvářící rockeři?). Někdo je přirovnává k Nirvaně (hm, snad někdy), někdo k Tokio Hotel (nesmysl!), jiný k neopunkovým skupinám (v některých momentech možná )…ale já bych řekl, že je to prostě jen a pouze povedenej hard rock. Tím nechci říci, že na The Creeps není nic zajímavého, naopak – kluci jsou schopní muzikanti, mají dobré nápady a na tom se zase dá stavět dál. Jestli bych na albu něco vylepšil, dokázal bych si představit tvrdší sound (což se oproti předchůdci sice i stalo, ale neuškodilo by to udělat více,to je můj názor. Určitě musím vyzdvihnout klávesáka Honzu, přičemž si troufám tvrdit, že hudba The Creeps, stojí a padá na jeho hře. Zpěv Marka je vyzrálejší, jakoby dospělejší. Rytmická sekce si svou prácí plní také na výbornou, ale přece jen…ty klávesy u mě vedou. Mým osobním favoritem je písnička „She´s Totally Down“ – jednoznačný hit, který jasně vystrkuje růžky nad ostatními peckami. Jo, nesmím zapomenout také na pěknými sbory protknutou věc „Sometimes Death Is Too Substantial“. Tak to jsou zodpovězeny všechny otázky okolo „Forgotten Desire“. Když to shrnu, album mě rozhodně nezklamalo, obával jsem se sice, jak se kluci popasují s nastavenou laťkou z minula, ale je vidět i slyšet, že se kluci vyvíjí a pracují na sobě a to se určitě musí časem zákonitě někde projevit, protože dobrých hard rockových kapel není nikdy dost, zvláště těch mladých.

Článek na Wiplash

Když se mi před časem dostalo do rukou tohle album, netušil jsem, že to bude takové překvapení. Přiznám se bez mučení, nečekal jsem to! Vlastně se mi do poslechu ani tak moc nechtělo, před tím jsem vyslechl několik opravdu výborných nových alb a říkal jsem si, že to není asi dobré se pouštět po geniálních albech např. od Rage či Satyricon do hodnocení produktu tohoto mladého seskupení z Brna, s tím že tomu dám trochu odstup. Dokonce jsem uvažoval dát to k recenzi někomu jinému! Ovšem jednoho dne mě navštívil kolega Valda a já pustil The Creeps jako kulisu našeho hovoru. Já trouba!!! Teď už vím, že to nebylo moc šťastné. Proč? Protože od prvních tónů skladby „Everlasting Darkness“ jsme přestali komunikovat a začali poslouchat, co se line z reproduktorů. Valda, sám muzikant, nyní spíše bývalý(možná se najde někdo kdo zaregistroval jeho thrash metalové Mortuary?Ovšem to je už dávno) prohodil jen „kurňa to není vůbec špatný“. A já mu musím dát za pravdu. Již zmiňovaný otvírák „Everlasting….“je velmi povedená hard rocková vypalovačka na začátek, no a ve vodách tohoto stylu se budeme pohybovat po celou dobu poslechu „Destiny“. Někde jsem slyšel, že lidé označují skupinu jako pop, což je nesmysl jak hrom. Jiný zase přisuzuje skupině škatulku grunge. Možná by se daly vystopovat motivy od tud, ale zůstaneme – li ve vodách o kterých jsem mluvil, uděláme jen a jen dobře. To je ten správný kabát pro The Creeps!
Najdeme zde i další svižnější skladby jako „Sex and Alcohol“, „Fight To Be The Best“, „Bloodless Gate“ s jednoduchou, ale perfektní krátkou akustickou předehrou…či v pohodovějším stylu hrané věci „Sleep The Long Sleep“, za tuto baladu by se fakt nemusely stydět i zavedenější bandy(už to vidím, jak holkám vlhnou kalhotky při této písni…?…jo nebo má nejzamilovanější a pro mě nejlepší skladba z alba „You Are Not Alone“- vás musí zákonitě přesvědčit o hudební zručnosti The Creeps. Pozitivní je, snaha kluků nejet v zajetých hard rockových kolejích, ale posluchači předložit muziku, která bude korespondovat s tím, že se píše rok 2006 a ne třeba 1986( přitvrzené moderně znějící kytary střídané akustickými vsuvkami, dobré klávesy které nejsou jen nástrojem do počtu, ale rovnocenným nástrojem..a tak bychom mohli pokračovat.. ) Nevím proč, ale mám pocit, že takto by mohli znít třeba Bon Jovi v součastné době, kdyby se z nich nestalo to, co se z nich stalo, nebo možná trošku i ti „škorpioni“ se dají vyposlechnout. Je to ovšem jen můj pocit a nemusí s tím každý souhlasit. Ale na tom, že The Creeps hrají zajímavou muziku,se asi shodneme. Přidejme k tomu ještě dobrou angličtinu, což u tak mladé bandy nebývá vždy samozřejmostí a také zpěv kytaristy Marka, který se dá označit jedině vhodný pro tuto muziku. Není nijak vyměklý, ani nijak zvlášť hrubý, prostě značka ideál. Možná to zní, jako že zde nejsou žádné věci, které bych označil jako negativní, ale když pominu takové ty mouchy, které se vyskytují u mladých skupin (třeba zvukové, či v aranžích, sem tam nějaká ta hráčská chybička…)opravdu toho moc není co by se dalo vytknout! Kdo mě zná, taky si může myslet, že v poslední době pěji chválu na samé mladé brněnské skupiny a bandy mimo hodnotím ne moc dobře, ale o nějaké zaujatosti (s tím názorem jsem se už taky setkal) se nedá v žádném případě mluvit, proč takto kapele ubližovat? Nemůžu za to, poslední alba skupin Annie´s Trip, Gate Crasher, Animé nyní i The Creeps a dalších partiček jsou prostě skvělý a mladé krve není nikdy dost! Prostě jsem se zase jednou pořádně mýlil a málem jsem přišel o dobré album od nadějné skupiny. Klukům přeju všechno nej do dalšího hraní a doporučuji neusínat na vavřínech a makat a makat! Zatím jste na dobré cestě, vydržte!

Brněnské rockové kvarteto The Creeps, mě svým aktuálním počinem „Destiny“ natolik překvapilo, že menší exkurz do jejich života s bubeníkem Washou a zpěvákem Markem, byl takřka povinností….Kupodivu největší výřečností neoplýval zpěvák, ale bicman…

Kluci, na začátek bych Vás poprosil o představení se našim čtenářům, přece jen jste pro mnohé z nich asi neznámou skupinou…

Ok, my jsme se potkali na gymplu tady já a Mara a tak nějak jsme zjišťovali jeden o druhým, že k sobě máme blízko, že k sobě tak nějak hudebně patříme. On hrál na kytaru 10 let, no já byl spíš takovej obyčejném trampík - brnkal jsem na akustiku ty klasický písničky…Nedvedy a tak…
Potom jsem si koupil tu nejlevnější kytaru a začali jsme doma hrát převzatý písničky od našich oblíbenců, jako třeba Queen, Bon Jovi atd., ale to bylo spíše jen takové hraní pár akordů, útržky. Postupem doby nás ale začala napadat vlastní hudba, to bylo někdy kolem našich 15-16 let a v té době jsme už tak začínali tušit, že to co v těch našich hlavách vzniká, by mohlo vyústit v něco víc a tak se v té době zrodil nápad mít kapelu. My dva, bubeník, basák, prostě regulérní kapela. To vše se událo v druháku na gymplu, to bylo asi nejdůležitější období pro vznik. Nastal problém z bubeníkem, nikoho jsme vhodného neznali, tak jsme zkusili štěstí na netu. Ozval se nám jeden, hráli jsme s ním chvilku, cca čtyři měsíce.Naneštěstí jsme ale začali z Marem zjišťovat, že to co s ním hrajeme není to pravý ořechový, co by jsme chtěli. Prostě k nám nesedl. On byl spíše takovej jazzovej, asi ani naše muzika mu nesedla, nebylo to ono. V té době jsem už ale věděl, že bych chtěl hrát na bicí,že něco v sobě mám, vlastně jsem to podvědomě cítil od samého začátku. Jednou když tam bubeník nebyl, jsem za to sedl a bylo rozhodnuto. Koupil jsem si okamžitě soupravu, no ale nastala otázka co teď? Dva bubeníci to není dobrý, tak jsme se tak nějak dohodli, no respektive jsme ukončili činnost skupiny, a během asi dvou měsíců jsme zkoušeli dát do kopy novou sestavu a začít pod jiným jménem. Takže The Creeps (husí kůže) byla na světe. Je pravdou, že s tímto názvem jsme koketovali už dříve, ale až teď jsme věděli jaké jméno bude mít naše kapela. Výborně se to k nám hodí, myslím.
Klávesáka jsme znali, tedy spíš tady Mara ho znal ze základky. Po půlročním přemlouvání jsme si ho jednou vyzkoušeli a věděli jsme že to je on. Honza na klapky hrál do té doby už 11let, takže asi svůj nástroj ovládal nejlíp. Jeho přijetím se taky ale začal přitvrzovat náš styl. Z nějakého lehčího rocku už tu bylo něco tvrdšího, agresivnějšího. Chyběl ovšem ještě basák a to byl problém největší! Za dobu našeho fungování( cca ty 2roky), když to vezmu o té doby co jsme se potkali, tak jsme vyměnili 4 basáky. Hrůza! Většinou to nikdo na stálo nebyl, jen kamarádi. Nakonec jsme přes ně sehnali Skálu, což je taky docela výhra, protože původně měl s náma odehrát jen jeden koncert. Přišel na zkoušku, odehrál to ale chtěl zůstat jen na tu akci. Ovšem bylo pro nás super, že po tom koncertě se mu to asi zalíbilo a zůstal. Můžu vlastně říct, že od toho koncertu, jsme začali makat na tvrdo a můžeme se tady bavit o opravdovém začátku The Creeps.

Uf, vyčerpávající historie. Dobře, to znamená, že hrajete na plno tedy asi tři čtvrtě roku, že?

Jo, tak nějak to může být.

Takže v tom případě jste do toho šli hodně naplno, protože v rozmezí tohoto období vydat jedno demo a hned za pár měsíců debutní album..a k tomu ještě tak povedené..klobouk dolů. Rozhodně po jeho poslechu nemůžu věřit tomu, že je to od kapely hrající necelý rok! Takže jste se nakopli demem a pak vesele dál..

..jo, takže Revulsion, jak jsme pojmenovali to demo, vzniklo tak, že jsme jeli na chatu do Jihlavy, takový jakoby soustředění, kde jsme chtěli dávat do hromady materiál. Bez basáka ještě tehdy. Už v té době jsme měli nachystaných asi 15 písniček, hudbu s texty, prostě vše. No a napadlo nás, zkusit si to nahrát. Prostě koupit, mixáky, mikrofony a zkusit si to nahrát, jak to zní, když to hodíme na pás! Po týdenním nahrávání, kdy každej byl zavřenej v jiné místnosti, jsme to dali dohromady. Sice jsme ještě spoustu věcí nevěděli, nadělali spoustu chyb, ale něco z toho vyšlo. Měli jsme z toho radost obrovskou, moc to pro nás znamenalo. Přijeli jsme domů, zmixovali, udělali obal a demáč byl hotov. Postupem doby bychom to označili jako takové naše pracovní demo. Ani jsme to moc nešířili, ale každý nějak začíná že?

Dostali jsme se k aktuální záležitosti…album „Destiny“.

Deska se nahrávala na jaře letošního roku. Nahrávku jsme pořídili v brněnským studiu G. Lucase, kde třeba už před náma nahrávali Annie´s Trip, nebo Gate Crasher. Tohle se nám totiž strašně hodilo, že za to minimum peněz, které jsme do toho dali (holt těžký je život studentský), vzešla dost kvalitní nahrávka a hlavně nám tam dokázali v některých případech hodně poradit, třeba v aranžích a tak. Což se zase nám hodilo, protože to bylo naše úplně první setkání se studiem na opravdové úrovni.
Texty vetšinou udělal Washa, o hudbu se dělím já s Honzou, kterej je takovej náš specialista na ty převážně pomalejší záležitosti. A o čem to vše pojednává? No vesměs jde o věci a zážitky z našeho života. Prostě klasika, problémy všedních dnů. A určitě je pro nás pozitivní, že to skládáme rovnou do angličtiny, protože třeba do našeho rodnýho jazyka jsme to zkoušeli, ale to se nám moc nelíbilo. Takhle to je lepší a vyhovuje nám to.
Co se týče hotovýho Cd, tak myslíme, že to dopadlo líp, než jsme si vůbec kdy mohli představit. Teď jsme v té fázi, že se snažíme to tlačit všemožnými způsoby do lidí…rádia, časáky, zkusíme i nějakout tu firmu oslovit..uvidíme, vše je otevřeno a snažíme se o maximální propagaci.
Také nás za nějaký čas čeká oficiálni křest, konkrétně to proběhne 7.10. v klubu Melodka a moc se na to těšíme, protože jsme si tam pozvali zajímavý hosty – Woodoo, podobná to banda našemu stylu, pokřtí nám to již zmiňovaní Gate Crasher, který máme moc rádi a jsme moc potěšení, že do toho půjdou. Tímto srdečně všechny zveme a určitě sledujte naše stránky, protože více upřesňujících informací bude právě tam!

Co vás v poslední době z muziky zaujalo?

To je těžký, z české scény nic moc nesledujeme, snad Gate Crasher, Annie´s Trip…+ nějaký další bandy. No každopádně ty Gate Crasher a jejich koncerty si rozhodně nenecháme ujít. Z ciziny určitě taky poslední Europe..to je síla tahle kapela, nebo Sonata Arctica, Nightwish, H.I.M…to můžeme. No a určitě cokoliv od našich miláčků Scorpions, Bon Jovi!

Co říkáte na to, že vás lidi označují jako popovou kapelu? Myslím si, že je to velký nesmysl….

No co k tomu říci, tyhle kecy jsou většinou od těch lidí, kteří nám moc nepřejou, divil by ses, kolik je tady kapel, který začínali zároveň s náma, my tvrdě makali, oni místo zkoušení chlastají a pak se diví, že jsou tam kde jsou a my máme za sebou tyhle věci. Jde hodně o pomluvy a soudnej člověk si po poslechu obrázek udělá sám. Co k tomu říci?

A co vaši posluchači, jste hodně mladá kapela, tak si myslím, že i z této věkové kategorie se profilují…je to tak?

No asi to tak mohlo být určitě ze začátku, ta věková skladba tak do těch 20roků, ale musíme říci, že tím šířením toho cd se to začíná profilovat i více…

Právě skončilo léto, co nějaké akce, festy, byly?Pro mladou kapelu určitě dobré místo pro prezentaci…

Víš co, to u nás je zatím těžký. Spousta lidí nám před časem říkala, že první krok ke koncertům potažmo festům a tak, je CD. To teď máme, ale vše to bylo tak nešťastně načasovaný, že to vyšlo před časem, do toho onemocněl celkem těžce náš klávesák, takže jsme, ač nabídky byly, žádný akce o letních měsících neudělali. To se doufám, zlepší, počínaje tím naším křestem a uzdravením Honzíka.

Zmínil jsi, že Honza byl nějak vážně nemocnej, můžeš říci o co se jedná?

No teď už je to vcelku lepší, ale před několika týdny to opravdu bylo dost těžký. No je to jakási choroba….Cronova choroba, nebo tak nějak…prostě je to o tom, že chlapec musí dost často chodit na WC…zní to sice srandovně, ale žádná prča to není. Nelze to vlastně vyléčit, jen tlumit pomocí prášků, ale žít se s tím dá. A my musíme doufat, že Honzík bude ok! Je pro nás hrozně nenahraditelnej! Hodně jsme o tom v poslední době přemýšleli, když byl na JIPce a jedno je jasný, že neznáme člověka, kterej by ho nahradil. Takže Honzíku, ať seš brzo OK! To je jediný naše aktuální přání, protože od toho se potom odvíjí vše!

Tak to mě mrzí, a doufám, že to bude brzy ok. Ještě bych se rád zastavil u názvu alba „Destiny“…osud…

Víš, my si na takový hesla, dá se říci zakládáme. Máme rádi ty významy, když vezmu to první demo…“Revulsion“ – Náhlá změna. Což jsme brali, jako, že po tom se stane něco, jako že začneme víc hrát, skládat. Což se vlastně stalo, kdo by čekal, že tady za takovou chvilku budeme mít debut. Navíc se potom zkonsolidovala sestava, takže po této stránce taky super! No a „Destiny“ – osud, muzika je náš osud! O tom to je! Tímto bychom ještě chtěli jednou moc poděkovat Jirkovi, že nám to nahrál a pomohl nás s tím vším. Díky moc! No a můžu, říct, že to vydání nás tak nakoplo, že už teď plánujeme někdy o jarních prázdninách výjezd na chatu a zkusíme zase něco nahrát, spíše pracovní demo (hudby i textů máme plno) a pokud to klapne tak koncem dalšího roku, třeba další Cd. Ale nic nebudeme lámat přes koleno. Až budeme prostě cítit, že dozrál čas půjdeme do toho. Hlavně to musí jít ze srdce, žádný plánovaný kalkul!

Sestava:
Marek Sedláček – zpěv, kytara
Michal „Washa“ Vašín – bicí
Honza Ševčík – klávesy, zpěv
Petr Skalický - basa
Honza Kučerňák – kytara

Diskografie:
„Revulsion“ – demo – 2005
„Destiny“ – album – 2006
„Forgotten Desire“ - album - 2008