Brněnští The Creeps se mi dostali do podvědomí před dvěma roky, kdy jsem se seznámil s jejich tvorbou a to prostřednictvím debutu „Destiny“, kterým jsem byl opravdu hodně potěšen a překvapen celkovým výsledkem.Tehdy jsem je nazval slibným hard rockovým objevem. Dva ro(c)ky utekly jak voda a borci jsou zpět. Nejen, že v mezidobí vcelku hojně koncertovali( např.před Root, Debustrol. Dodem, Gate Crasher..…atd.), ale i skládali matroš na novinku, která právě letos na konci ledna spatřila světlo světa. Tak co nám kvarteto brněnských mladíků připravilo tentokráte? Jak se vypořádali s materiálem na svoje druhé album? Na otázku první odpovídám, že nám připravili třináct skladeb v slušivém hard rockovém hávu, který při podrobném poslechu dává tušit, že na sobě za ty dva roky od debutu pořádně mákli. Musím, říci, že to se týká vlastně všech slyšitelných i viditelných atributů, od lepších muzikantských výkonů, zvuku (chválím), aranží, hudby (tvrdší kytary), textů, vlastně i image (na fotkách už to nejsou mládenci odskočivší si ze školních lavic, jako minule, ale tvrdě se tvářící rockeři?). Někdo je přirovnává k Nirvaně (hm, snad někdy), někdo k Tokio Hotel (nesmysl!), jiný k neopunkovým skupinám (v některých momentech možná )…ale já bych řekl, že je to prostě jen a pouze povedenej hard rock. Tím nechci říci, že na The Creeps není nic zajímavého, naopak – kluci jsou schopní muzikanti, mají dobré nápady a na tom se zase dá stavět dál. Jestli bych na albu něco vylepšil, dokázal bych si představit tvrdší sound (což se oproti předchůdci sice i stalo, ale neuškodilo by to udělat více,to je můj názor. Určitě musím vyzdvihnout klávesáka Honzu, přičemž si troufám tvrdit, že hudba The Creeps, stojí a padá na jeho hře. Zpěv Marka je vyzrálejší, jakoby dospělejší. Rytmická sekce si svou prácí plní také na výbornou, ale přece jen…ty klávesy u mě vedou. Mým osobním favoritem je písnička „She´s Totally Down“ – jednoznačný hit, který jasně vystrkuje růžky nad ostatními peckami. Jo, nesmím zapomenout také na pěknými sbory protknutou věc „Sometimes Death Is Too Substantial“. Tak to jsou zodpovězeny všechny otázky okolo „Forgotten Desire“. Když to shrnu, album mě rozhodně nezklamalo, obával jsem se sice, jak se kluci popasují s nastavenou laťkou z minula, ale je vidět i slyšet, že se kluci vyvíjí a pracují na sobě a to se určitě musí časem zákonitě někde projevit, protože dobrých hard rockových kapel není nikdy dost, zvláště těch mladých.

Článek na Wiplash